Rhipsalis: Nenáročná krása do vaší zahrady

Původ a vzhled rhipsalisu

Rhipsalis patří do čeledi kaktusovitých (Cactaceae), ale na první pohled byste to do něj možná neřekli. Zatímco si většinu kaktusů představujeme s trny a v suchých pouštních oblastech, rhipsalis pochází z tropických deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky, Karibiku a několika oblastí Afriky a Asie. Je to jeden z mála kaktusů, které nerostou v zemi, ale epifyticky, tedy na stromech.

Vzhled rhipsalisu se od klasických kaktusů značně liší. Místo tlustých, sukulentních stonků má rhipsalis tenké, často převislé stonky, které mohou být kulaté, hranaté nebo zploštělé. Tyto stonky se bohatě větví a vytvářejí tak atraktivní, kaskádovitý efekt. Trny u rhipsalisu buď zcela chybí, nebo jsou redukovány na jemné štětinky.

Barva stonků se liší podle druhu a může být světle zelená, tmavě zelená, načervenalá nebo dokonce fialová. Některé druhy rhipsalisu mají na stoncích i zajímavé kresby nebo žebrování. Květy rhipsalisu jsou drobné a nenápadné, ale zato velmi půvabné. Objevují se na jaře nebo v létě a mají bílou, žlutou, růžovou nebo červenou barvu. Po odkvětu se na rostlině tvoří malé, kulaté plody, které připomínají bobule.

Rhipsalis: Ideální pokojová rostlina

Rhipsalis je tak trochu rebel mezi kaktusy. Zatímco jeho příbuzní se vyhřívají na slunci v rozpálených pouštích, on se cítí jako doma v deštných pralesích Jižní Ameriky. A to se odráží i v jeho povaze – nenáročný, přizpůsobivý a zkrátka boží. Rhipsalis patří mezi epifytické kaktusy, což znamená, že v přírodě roste na stromech. Ne, nebojte se, není to žádný parazit! Pouze využívá stromy jako oporu a živiny si bere z vlhkého vzduchu a dešťové vody. Díky tomu je rhipsalis ideální pokojovou rostlinou i pro ty, kteří zapomínají na zalévání. Stačí mu světlé stanoviště bez přímého slunce a občasné rosení.

A co je na rhipsalisu nejlepší? Jeho vzhled! Dlouhé, tenké a převislé stonky se hodí do závěsných květináčů, kde vytváří úchvatné zelené kaskády. Existuje mnoho druhů rhipsalisu, lišící se tvarem a barvou stonků. Některé druhy kvetou drobnými bílými nebo růžovými kvítky, ze kterých se po odkvětu vyvíjejí bílé bobule. Ať už si vyberete jakýkoli druh, rhipsalis vám zaručeně vnese do bytu kousek exotiky a svěží zeleně. Péče o něj je snadná a zvládne ji i úplný začátečník. Neváhejte a pořiďte si domů rhipsalis – kaktus, který si zamilujete!

Světlo a teplota pro rhipsalis

Rhipsalis, i když je to kaktus, se od svých ostnatých bratranců v mnohém liší. Jeho domovinou jsou totiž tropické deštné lesy, kde roste jako epifyt, zavěšený na stromech. Proto má rád spíše rozptýlené světlo a nesnáší přímé slunce, které by mu mohlo popálit listy. Ideální je pro něj stanoviště na okně orientovaném na východ nebo západ. Pokud máte okno pouze na jih, je vhodné rhipsalis umístit dále od okna nebo ho zastínit záclonou.

Co se týče teploty, rhipsalis preferuje spíše teplejší prostředí s teplotou mezi 18-24 °C. V zimě snese i mírný pokles teploty, ale neměla by klesnout pod 10 °C. Důležité je také zajistit rhipsalisu dostatečnou vlhkost vzduchu. Vzhledem k jeho původu z deštného lesa mu prospěje rosení, a to zejména v horkých letních dnech.

Pamatujte, že rhipsalis je kaktus a jako takový potřebuje i období klidu. To nastává v zimě, kdy je vhodné omezit zálivku a rostlinu umístit na chladnější a světlejší místo. S trochou péče vám bude rhipsalis dělat radost svými netradičními tvary a drobnými kvítky po mnoho let.

Zálivka a hnojení rhipsalisu

Rhipsalis, i když je to kaktus, má rád trochu jiný přístup k zálivce než jeho ostnatí bratranci. Pochází z tropických deštných pralesů, kde roste jako epifyt, a proto potřebuje vlhčí prostředí. To ale neznamená, že ho máte neustále topit ve vodě! Zalévejte ho tehdy, když je substrát zhruba do dvou třetin suchý. V praxi to znamená kontrolovat zeminu prstem a zalít ho až tehdy, když je na dotek suchá. V létě to může být klidně i dvakrát týdně, v zimě stačí jednou za dva týdny, nebo i méně. Důležité je nenechat substrát úplně vyschnout, ale zároveň ho ani nepřelévat.

Co se týče hnojení, rhipsalis není žádný velký jedlík. Během vegetačního období, tedy od jara do podzimu, mu dopřejte jednou za měsíc hnojivo na kaktusy a sukulenty. V zimě hnojení omezte nebo úplně vynechejte. Rhipsalis ocení i rosení, a to hlavně v horkých letních dnech nebo v zimě, pokud ho máte v blízkosti radiátoru. Použijte k tomu odstátou vodu pokojové teploty.

Množení rhipsalisu: Jednoduché řízkování

Rhipsalis, tenhle kaktusový příbuzný z deštných pralesů, je mistrem v jednoduchosti množení. Zapomeňte na složité metody, stačí vám ostrý nůž a trocha trpělivosti. Řízkování rhipsalisu zvládne i úplný začátečník. Nejlepší období pro řízkování je jaro a začátek léta, kdy má rostlina nejvíce energie pro růst. Vyberte si zdravý a silný výhon, ideálně alespoň 10 cm dlouhý. Ostrým, čistým nožem ho šikmo seřízněte a nechte pár dní zaschnout na vzduchu. Tím se rána zacelí a zabráníte pozdějšímu hnití. Zaschlý řízek zapíchněte do substrátu pro kaktusy a sukulenty, který je vzdušný a dobře propustný. Můžete použít i směs rašeliny a písku. Řízek umístěte na světlé místo, ale ne na přímé slunce. Pravidelně zalévejte, ale nepřelévejte, substrát by neměl být trvale mokrý. Kořínky se obvykle objeví během několika týdnů. Jakmile řízek začne růst, můžete ho přesadit do většího květináče. Ať už zvolíte jakýkoliv způsob, množení rhipsalisu je skvělý způsob, jak si snadno a rychle namnožit tuto krásnou a nenáročnou rostlinu.

Nejčastější choroby a škůdci

Rhipsalis, stejně jako ostatní kaktusové rostliny, jsou obecně odolné vůči chorobám a škůdcům. Nicméně i ony mohou být napadeny, a to zejména pokud nejsou pěstovány v optimálních podmínkách. Mezi nejčastější choroby patří hniloba kořenů a stonků, která je způsobena nadměrnou zálivkou a špatně propustným substrátem. Příznakem je změklá, tmavá báze stonku a opadávání článků. Prevencí je správná zálivka a vzdušný substrát. Dalším problémem může být padlí, projevující se bílým povlakem na listech. Řešením je ošetření fungicidem a zlepšení cirkulace vzduchu. Ze škůdců se nejčastěji vyskytují svilušky, které způsobují žloutnutí a opadávání listů. Prevencí je udržování vlhkosti a rosení rostlin. V případě napadení je nutné ošetření insekticidem. Méně časté, ale stále problematické, jsou červci, kteří se projevují bílými chomáčky na rostlině. Odstraňují se mechanicky a ošetřením insekticidem. Důležitá je prevence - pravidelná kontrola rostlin a udržení optimálních pěstebních podmínek.

Druhy rhipsalisu: Pestrá škála tvarů

Rhipsalisy, to je hotová pastva pro oči! Tyhle kaktusové krásky se pyšní neuvěřitelnou rozmanitostí tvarů a velikostí. Od tenkých, nitkovitých stonků, které připomínají vlasy víly, až po silné, článkované stonky, které se plazí po květináčích jako zelení hadi. Ať už hledáte něco nenápadného do rohu, nebo dominantní rostlinu, která strhne veškerou pozornost, rhipsalis vás nezklame. Mezi nejoblíbenější druhy patří Rhipsalis baccifera, známý také jako "kaktusové jmelí", s drobnými bílými bobulemi. Dalším favoritem je Rhipsalis cassutha s kaskádovitě splývavými stonky, ideální do závěsných květináčů. A co teprve Rhipsalis pilocarpa s chlupatými stonky a velkými, bílými květy? Výběr je opravdu pestrý a každý si najde ten svůj oblíbený druh.