Prase divoké na zahradě: Jak ho (humánně) odpudit?

Prase divoké na zahradě

Prase divoké, známé také jako černá zvěř, je fascinující tvor, který v nás vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně obdivujeme jeho sílu, inteligenci a přizpůsobivost. Na straně druhé se stává stále častěji nezvaným hostem v našich zahradách, kde dokáže napáchat značné škody. Prase divoké patří do čeledi prasatovitých a je předkem našeho domácího prasete. Má robustní tělo pokryté hrubou černou srstí, silné nohy s kopýtky a charakteristický rypák, kterým rozrývá půdu při hledání potravy. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Pochutná si na kořenech, hlízách, ovoci, ale nepohrdne ani hmyzem, drobnými savci nebo mršinami.

Divoká prasata jsou společenská zvířata, žijí v tlupách vedených zkušenou bachyní. Samci žijí mimo období rozmnožování samotářsky. Prase divoké se dokáže neuvěřitelně rychle množit. Bachyně může mít i dva vrhy ročně, každý o několika selatech. Právě tato vysoká reprodukční schopnost je jedním z důvodů, proč se populace divokých prasat v posledních letech značně rozrostla.

Proč přichází

Prase divoké, impozantní a inteligentní tvor, je neodmyslitelnou součástí české fauny. V posledních letech se však setkáváme s jeho zvýšeným výskytem i v blízkosti lidských obydlí. Co je příčinou tohoto jevu? Důvodů je hned několik. Jedním z nich je bezesporu úbytek přirozených predátorů, jako jsou vlci a rysi, kteří populaci divokých prasat pomáhali regulovat. Dalším faktorem je mírnější průběh zim, který umožňuje prasatům přežít i s menšími zásobami potravy a rozmnožovat se ve větším počtu.

Vlastnost	Prase divoké	Prase domácí
Barva srsti	Tmavě šedá až černá	Různá (bílá, růžová, černá...)
Velikost dospělého jedince	Až 1,8 m	Až 2 m (liší se dle plemene)
Hmotnost dospělého jedince	Až 200 kg	Až 350 kg (liší se dle plemene)
Délka života ve volné přírodě	Až 10 let	N/A

Významnou roli hraje i způsob hospodaření v krajině. Intenzivní zemědělství s velkými lány monokultur a absencí remízků a lesních ploch připravuje divoká prasata o jejich přirozené prostředí a nutí je hledat potravu jinde. A kde jinde než v místech, kde je potrava snadno dostupná – na polích, zahradách a v blízkosti lidských obydlí. Nelze opomenout ani přikrmování divokých prasat myslivci, které, ač vedené snahou o udržení populace, může vést k jejich přemnožení a ztrátě plachosti.

Škody na zahradě

Prase divoké, druh zvířete z čeledi prasatovitých, může na zahradě způsobit značné škody. Tito všežravci jsou známí svou schopností rytí, a to zejména při hledání potravy. Jejich silné rypáky a kly jim umožňují snadno rozrýt trávníky, záhony i nově vysazené rostliny. Hledají hmyz, kořínky, cibule a hlízy, čímž zanechávají za sebou nevzhledné díry a zničenou vegetaci. Kromě rytí mohou divoká prasata také poškodit stromy okusováním kůry nebo třením o ně, aby si odstranila parazity. Ploty se pro ně často stávají jen malou překážkou, zvláště pokud jsou hnáni hladem. Prevence škod způsobených divokými prasaty zahrnuje budování pevných plotů, používání pachových odpuzovačů a odstraňování potenciálních zdrojů potravy, jako je spadané ovoce. V případě opakujících se problémů je vhodné kontaktovat místní orgány ochrany přírody, které mohou poradit s řešením situace.

Prase divoké, obyvatel hlubokých lesů, je symbolem nespoutané přírody a síly. Jeho zjevení v nás probouzí respekt k dávným časům, kdy se člověk musel s přírodou utkávat o místo na zemi.

Zdeněk Stránský

Prevence: oplocení

Divoká prasata, silná a inteligentní zvířata z čeledi prasatovitých, mohou představovat hrozbu pro zemědělské plodiny a zahrady. Jejich silné rypáky a kly jim umožňují snadno rozrýt půdu a hledat potravu, čímž mohou způsobit značné škody. Jedním z účinných způsobů, jak chránit svůj majetek před jejich nájezdy, je oplocení.

Proti divočákům je nutné zvolit pevný a odolný plot. Ideální je pletivo z ocelových lanek s malými oky, které zabrání prasatům v prolezení. Plot by měl být vysoký alespoň 1,2 metru a zapuštěný do země alespoň 30 centimetrů, aby se zamezilo podhrabání. Důležitá je také pevná konstrukce s kovovými sloupky ukotvenými v betonu, která odolá nárazům zvířat.

Pro zvýšení účinnosti oplocení je vhodné spodní část plotu ohnout směrem ven v podobě písmene "L". Tím se ztíží prasatům podhrabání. Další možností je instalace elektrického ohradníku, který zvířata odradí od kontaktu s plotem.

Pravidelná kontrola a údržba plotu je nezbytná pro zajištění jeho funkčnosti. Je důležité opravit případné díry, uvolněné sloupky nebo poškozené pletivo.

Oplašení a pachové ohradníky

Prase divoké, druh zvířete z čeledi prasatovitých, je známé svou inteligencí a přizpůsobivostí. Bohužel, tato jejich vlastnost z nich dělá i škůdce, obzvláště v zemědělství. Existuje mnoho metod, jak chránit úrodu před jejich nájezdy, mezi něž patří i oplašení a pachové ohradníky. Oplašení, ať už zvuková nebo světelná, fungují na principu překvapení a strachu. Divoká prasata se bojí hlasitých, neznámých zvuků a jasných světel, které narušují jejich noční aktivitu. Účinnost oplašení je však dočasná. Prasata si po čase zvyknou a ignorují je. Pachové ohradníky představují další možnost. Fungují na principu odpuzování pachovými látkami, které jsou pro divoká prasata nepříjemné. Na trhu existuje řada pachových odpuzovačů, jejichž účinnost se liší. Některé obsahují syntetické pachy, jiné přírodní, například vlčí trus nebo lidské vlasy. Nevýhodou pachových ohradníků je jejich omezená životnost a nutnost pravidelné aplikace. Je důležité si uvědomit, že žádná metoda ochrany před divokými prasaty není stoprocentní. Nejlepšího výsledku dosáhnete kombinací více metod a důslednou prevencí, jako je skladování krmiva pro hospodářská zvířata v uzavřených prostorách a udržování pořádku v okolí polí.

Povolení k odlovu

Prase divoké, druh zvířete z čeledi prasatovitých, je v České republice hojně rozšířené. Jeho stavy v posledních letech výrazně vzrostly, což vede k častějším škodám na zemědělských plodinách a lesních porostech. Z důvodu regulace populace divokých prasat a minimalizace škod je v České republice povolen jejich odlov. Povolení k odlovu vydávají orgány státní správy myslivosti, kterými jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady.

Pro získání povolení k odlovu divokých prasat musí žadatel splnit několik podmínek. Musí být držitelem platného loveckého lístku a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu práva myslivosti. Dále musí prokázat, že má k dispozici honební pozemky, na kterých bude lov provádět. Povolení k odlovu se vydává na určité období a pro stanovený počet kusů divokých prasat. Lov divokých prasat je možný individuálně nebo na naháňkách.

Při lovu divokých prasat je nutné dodržovat zákonem stanovené způsoby lovu a zásady bezpečnosti. Lovci musí být vybaveni předepsanou loveckou výzbrojí a střelivem. Důležité je také dbát na to, aby při lovu nedošlo k ohrožení zdraví a majetku třetích osob.

Soužití s divočinou

Prase divoké, impozantní a inteligentní tvor z čeledi prasatovitých, je nedílnou součástí české přírody. Soužití s divokými prasaty však není vždy bezproblémové. Jejich přirozená plachost se v blízkosti lidských sídel vytrácí a z divočáků se stávají odvážní návštěvníci zahrad a polí. Přemnožená populace pak může způsobovat značné škody na úrodě a lesních porostech.

Klíčem k harmonickému soužití je respekt k jejich přirozenému prostředí a chování. Důležitá je také regulace populace myslivci, která pomáhá udržet stavy divokých prasat na únosné míře. Nepřikrmování je základní pravidlo, které by měli dodržovat všichni, kdo se s divočáky setkávají. Snadno dostupná potrava totiž divoká prasata přitahuje a vede k jejich nežádoucímu přivykání na lidskou přítomnost.

Pamatujme, že divoká prasata jsou nedílnou součástí naší fauny a krajiny. S respektem a ohleduplností můžeme zajistit jejich přežití i klidný život v blízkosti lidských obydlí.